Duben 2011

for cath

30. dubna 2011 v 17:00 | Just Liny* |  Útrapy mládí
Lily Evansová seděla na kamenné zídce, která oddělovala nádvoří Bradavického hradu od zbytků pozemků školy. Jednu nohu vyhozenou nahoře, druhou volně pověšenou, špičkou boty odlupovala již značně ošumtělou a narušenou. Měl z toho místa skvělý výhled na jezero a blízká hájek. Vítr příjemně pofukoval a pročesával její vlasy, mimo jiné si pohrával si s lístky břízy na okraji hájku na níž visely její oči. V mysli se jí vyjevovaly obrazy vzpomínek. V právě tom lesíku se jí poprvé dotkly ruce opačného pohlaví na nahé kůži. Nebylo to samozřejmě nikdo jiný, než pověstný Sirius Black. Tou dobou, před necelým půl rokem, začátkem letních prázdnin, se notorický sukničkář usadil a zaměřil svoji pozornost pouze na ni. Zpočátku byla přesvědčená, že se jedná pouze o sázku a snahu získat 'trofej'. Ono to tak zřejmě zezačátku bylo. Jenže Liny, neochotná se jen tak poddat, ho donutila se snažit. A to hodně. Sirius, zřejmě z ješitnosti, se překonal a doopravdy se jí dvořil. Jenže se přihodila nemilá věc, kterou Lily rozhodně neplánovala. V průběhu Siriusových, neustálých, opakovaných drobnějších i větších pozorností, začala zjišťovat, že jí přítomnost až nezdravě pozorného mladíka vůbec není proti srsti. ba co víc, je jí dokonce příjemná a schledala Siriuse velmi příjemným společníkem. Lily ani nevěděla jak... A už to bylo, jenže potom nastaly prázdniny, ani jeden se tomu druhému neozval, Ale teď bylo vše jinak. Léto skončilo, hrad je uvítal s otevřenou náručí a Lily tu teď čekala na svého prvního svůdce. Však už šel. Za prázdniny se vytáhl o několik znatelných centimetrů, ale vůbec mu to neuškodilo. Vykračoval si to pomalu, sotva zvedal nohy a i přez tento téměř nulový pohyb se konce jeho hábitu vlnily jako ve větru. Tmavé kalhoty, na ostatních vypadající tak formálně, mu dodávaly tajemný nádech rebela. Ruce zaražené v kapsách, Bílá košile, sotva zapnutá, cípy jí trčely hala-bala pozastrkané do kalhot, kravata jen zavázaná, ale v žádném případě dle předpisů. Pohled jí zklouzl, ač nechtěla, na jeho obličej. Typický arogantní výraz Blacků nahradil šibalský úšklebek v momentě kdy se její zelenkavé oči střetly s jeho světle šedivou, tvrdouch, chladnou, ale přesto tak uhrančivou a nádhernou záplavou drobných lesklých kamínků kterou měl místo zorniček. Jeho nepopsatelně pohledné, jemně řezané, přesto mužné rysy obličeje obklopovaly jeho hlavu, zase o pár centimetrů delší vlasy v rozevlátých tmavých vlnách sahajících sotva pod čelist. Slunce postupující po obloze ho ozářilo zezadu a jeho tmavé vlasy najednou vypadaly jako dáblova svatoráž. Lily se zatajil dech. Byl až hříšně nádherný. Svým pomalým tempem dorazil až k drobné zrzce na zídce. Neobtěžoval se zrychlit, jen ať si počká a může se pokochat.
"Ahoj" špitla Lily
"Nazdárek krásko" pousmál se Black a věnoval jí letmý polibek na ústa, který i přes svůj krátký časový interval zamotal Lily hlavu tak že sotva popadla dech a bála se vstát, protože si nebyla jistá svojí rovnováhou.
"Tak..." hlesla.
Sirius se jen pousmál, jako by si byl vědom že ji tím maličkým polibkem dokonale znemožnit mluvit.
"Víš, Lily, nemůžu říct, že by nebylo pěkné se s tebou na chvíli 'usadit' a soustředit se jen na jednu holku, ale poslední dobou, už zase začínám pociťovat potřebu volnosti."
Pousmál se, ještě jednou jí vtiskl krátký polibek a aniž by řekl jediné slovo navíc se otočil a odešel.
Lily ještě chvíli seděla na místě než jí jeho slova doopravdy poronikla pod kůži a odhalila svůj význam. To jedno jediné souvětí dokonale rozbilo její sen o školním roce po Siriusově boku. Nebyla do něj zamilovaná, tak proč ji to tolik bolelo? Nedokázala si vysvětlit. Potlačila slzy a vydala se se sklopenou hlavou do hradu. Z paměti procházela chodbami, nehleděla na cestu. Na kolej se jí nechtělo, musela by se bavit s ostatními a na to teď neměla náladu. Ani se svěřovat kamarádkám. Vždyť o ní a o Siriusovi nikdo nic nevěděl. Seběhlo se to všechno velmi rychle. Samozřejmě pozornosti studentů neuniklo že legendární sukničkář Black zaměřil svoji pozornost na spíše nevýraznou Evansovou, ale nikoho by ani ve snu nenapadlo že neviná myška podlehne. Ani ji samotnou ne, dokud k tomu nedošlo. 'No co, lidi se mění' pomyslela si zrzka a zabraná do úvah si ani nevšimla že se z opuštěné části hradu dostala do přímé bradavické žíly. Hemžilo se to tam studenty spěchajícími v podstatě kamkoli. Z této široké chodby vedly odbočky úplně do všech částí hradu a většinou jít tudy bylo nejrychlejší. Lily studenty kolem sebe ani nevnímala dokud do jednoho z nich nevrazila. "Promiň" vychrlila ze sebe a už chtěla jít jenže neznámý ji zastavil. "Jsi v pořádku?" "Já... Asi ano" pohlédla na něj. Toho kluka znala. Chodil do havraspáru o rok výš. Jeho blonďatých vlasů si nešlo nevšimnout. Zářily i na dálku, vlnité a tvořily kolem hlavy něco jako osobní zlatý mrak. Lily vždy přiadal neuvěřitelně namyšlený, ale když teď pohlédla do jeho temných očí barvy hořké čokolády, musela uznat že se mýlila. Z těch hřejivých tmavých kroužků vyzařovalo něco zvláštně tajemného a přitom i příjemného a sympatického. "To je dobře," usmál se ne příliš vysoký sedmák, "já jsem Anthony." "Těší mě, já jsem..." "Lily Evansová" pousmál se blonďák ( L blond xD) "kdo by o tobě už neslyšel, Křiklan k tobě velmi často přirovnává a to ne zrovna chválihodně vůči nám." Pousmál se Anthony. "A ta patřička Jamese Pottera o tobě taky nikdy nepřestane mluvit" "Ty se s nimi znáš?" "Ne nijak dobře, ale většina jich hraje ve famřfrpálovém týmu a na hřišti jsou skoro pořád. A já taky." "Aha" broukla Lily. "Rád jsem tě poznal krásná Evansová, snad si spolu někdy promluvíme víc," řekl tiše Anthony a než Lily stihla cokoliv odpovědět ztratil se jí v davu.

Lily rozrazila dveře ložnice, byla prázdná, naštěstí. Dnešní den byl více než jen podivný. Ráda by všechno pověděla své nejlepší kamarádce Kláře, ta ale před rokem zemřela díky smrtijedům, nově rostoucí hrozbě magického světa. Klára měla maminku mudlu a tatínka kouzelníka, nebyla nijak výrazná nebo nebezpečná, jen se v nesprávný čas vyskytla na nesprávném místě. Tehdy si Lily přísahala, že nedopustí aby Voldemort získal kontrolu nad světem, slíbila si, že bude bojovat ať to stojí co to stojí. Většina kouzelníků a čarodějek se už bála Voldemorta nazývat pravým jménem a začalo se ujímat oslovení ty víš kdo. Lily se tomu nepoddala. Jak by se mohla nebát bojovat proti němu, když by se bála jenom jeho jména.


Narozeniny?

30. dubna 2011 v 10:30 | Just Liny* |  Just Liny*
Vidíte to? Tak strašně moc si pořád myslím na blog a neseberu čas a nejdu napsat článek. Tak strašně moc pořád chci blogovat, ale ani vám neoznámím že mám narozeniny. Ano, včera, 29.4. mi bylo 16 let. Necítím změnu, ale měla bych ji provést. Sepíšu si body co bych chtěla změnit. Na prvním místě bude zvýšit aktivitu na blogu. Pamatuji si jak jsem každý den přemýšlela co nového dát na blog, jak jsem usilovně psala povídky abych je tu mohla zveřejnit i když je četlo velmi málo lidí. Je to pryč, ale chybí mi to. Chtěla bych tohle myšlení vrátit. Chybí mi můj blog, byl můj nejlepší kamarád. Střední škola mě od něj odtrhla stejně jako od Ďáblice. Ale musím zase nechat, že mi střední škola mnoho dala, ale blog si vzít nenechám. A začnu hned. Dnes večer zveřejním novou povídku.
Pac a pusu
Liny

Já a M.Z.

14. dubna 2011 v 17:29 | Just Liny* |  Moje kecy
Před chvíli jsem byla s Mistrem Z. v parku. Bylo to hodně zvláštní. Teď jak jsem se s ním tak dlouho neviděla, jsem najednou měla pocit jako by všechno bylo špatně. Prostě všechno to vzrušení které jsem dřív cítila když jsem byla s ním jako by bylo pryč.

Možná by vás zajímalo, co se u mě děje :)

12. dubna 2011 v 9:33 | Just Liny* |  Moje kecy
Od posledního článku se udála spousta věcí, především, Mister Z se rozešel s ďáblicí a dnes jsou to dva týdny co jsme spolu. Jujky, už dva týdny nejmíň jsem nic nepřidala :/ stydím se :/ no snad to teď vynahradím. Tak tedy, já a Mister Z tvoříme šťastný pár, Ďáblice už neyasahuje do mého života, víceméně, Kobliha mi M.Z. schválila hned jak nás viděla spolu, protože cituji: Jsme spolu dokonalí a my se nikdy nemůžeme rozejít ve zlém. Kachnička se baví mnohem víc se mnou než s Ďáblicí. Hulič, jak jsem yjistila, vážně hulí :D takže kecal že nehulí a je yajímavé, jak já, v silně podnapilém stavu si stále stojím za svými názory a donutila jsem ho lhát protože se bál přiznat pravdu. To jsem nečekala :D V podstatě je použitelnej jenom na koukání, takže se můžu kdzkoli pokochat a nic víc :D na nic víc použitelnej není. Zato M.Z je nejlepší :) Zdá se, že můj život je teď úplně dokonalý :)