Březen 2011

Přezdívky

28. března 2011 v 11:00 | Just Liny* |  Just Liny*
Mister Z.
Můj nejlepší kamarád. Kdysi mě chtěl, teď už to asi nebude tak žhavý, ale myslím že jeho city ještě úplně nevychladly. Nebo si to možná jen namlouvám ze zoufalství? Nevím... Má velmi prapodivný "vztah" s Ďáblicí...

Ďáblice
Ex best friend. Zklamala mě, chodila s klukem kterej mi psal sms ať se zabiju a podobné prely a ona ho bránila a říkala si že si za to můžu sama a když se rozešli s klidme rpohlásila že je pořád moje nejlepší kamarádka. Už nebyla, ale teprve před pár dny jsem s ní skončila nadobro. Střídá kluky jako ponožky, ale všechny strašně miluje. Podle mě neví co je to láska.

Hulič
Krásný, nehulí,(jen velice výjimečně), velmi dobrý kamarád Mistra Z. Měli jsme spolu jeden velice romantický večer, ale k ničemu víc než těsnému, dvouhodinovému, objetí nedošlo :D Nicméně je to moc příjemný kluk a ráda bych s ním byla kamarádka. Moc se mi to zatím nedaří, trpí utkvělou představou že ho chci. (Tady se prozradí ego ;) ) Protože já chci Mistra Z. :)

Kobliha
Kandidátka na novou nejlepší kamarádku. Je strašně báječná, Známe se sice teprve necelého třičtvrtě roku, ale vytvořily jsme si celkme silné pouto a vím že jí můžu říct fakt skoro všechno. Má přítele. A velmi silně protestuje proti tomu abych něco někdy měla s Mistrem Z. Prý v rámci mého a jeho přátelství.

Kachnička
Moje dlouholetá kamarádka, společně s Ďáblicí, ale nikdy jsem si s ní nerozumě tolik jako s tou mrchou, ale zase jsme se tak šíleně nerozhádaly. jen doufám že si ji Ďáblice nezíská na svou stranu... ona to umí :(

A je to tady zase...

25. března 2011 v 15:43 | Just Liny* |  Moje kecy
Tak a je to tady. Jen jsem čekala, kdy něčemu podobnému zase propadnu. Pokud na můj blog chodíte už nějakou dobu, musí vám být jasné o čem mluvím. Opět se kolem mě oběvily problémy s klukem. Pravděpodobně se o něm budu v několika následujících článcích vyjadřovat, tak mu dám přezdívku. Mistr Z. Tak tedy. Dotyčný je mým úžasným kamarádem. Můžu mu říct úplně všechno, vždycky když ho vidím mi zvedne náladu. Nedokážu si svůj život bez něj představit a to ho znám teprve 3 měsíce. Mistr Z. mě chtěl, byl do mě zamilovaný, ale já jsem, jako správná kráva neviděla co v něm mám za poklad a odmítala jsem ho. Poměrně drsně. Ale zároveň jsem s ním udržovala kamarádství. Čas letěl a Mistrovi Z. se zalíbila moje, touto dobou již bývalá nejlepší kamarádka. Budu jí říkat Ďáblice. Tak tedy milovaná slečinka mu dala šanci. Zpočátku mi to silně vadilo. Asi jsme si to neuvědomovala, ale už tehdy jsem ho měla radši než jen kamaráda. Jenže v té době jsem jevila zájem o kamaráda Mistra Z. jehož přezdívka zní Hulič (on teda nehulí, ale kdyby jste ho znali, tak by jste mu podobnou přezdívku ais dali taky) Tak jsme tedy své přehnané protesty vůči vztahu Mistra Z. a Ďáblice ospravedlňovala tím, že ona je devka a že mu ublíží a to já nechci. Však se tak taky stalo. Po týdnu chození se s ním ďáblice rozešla kvůli tomu že šel za kamarády ven. Zaradovala jsem se, i když jsem už s jejich vztahem byla smířená. Jenže miláček Mistr Z. ji odprosil a ona ho vzala zpátky. Ještě ten den, šel Mistr Z. se mnou ven a ona se s ním rozešla zase. Tentokrát jsem byla hodně naštvaná. Už proto, že mi vyčítala, že se rozcházejí kvůli mě a později večer mi udělala scénu, jak ho moc miluje (po týdnu!!!) a jak ji zradil. Řekla jsem jí že to přehání, ale to nebyl konec. Začala mu zase psát a on jí řekl, že jestli si do prázdnin nenajde kluka, bere ji zpět. Vyletěla jsem, ale nemohla jsme nic dělat. Je to jeho rozhodnutí. Ona naslibovala hory doly, potom jsem se s ní pohádala, definitivně. Protože už jsme měla jejího chování dost (mohl za to i předchozí spor, který tu nebudu rozepisovat, možná někdy příště). Fajn, byly jsme rozhádané, ale je to věc Mistra Z. nebudu mu do toho zasahovat a nutit ho se s ní nebavit. Udělala jsem to, ale Ďáblice předvedla pravý opak. Nakázala mu, že buď si vybere mě, nebo ji. On jí řekl že si vybírá mě. Ale další den jí ten s prominutím vůl psal, ať si vybere ona, buď ho se vším všudy nebo ho ne. Ona mu neodpověděla konkrétně a jejich dohadování kdo se čeho vzdá trvá přes chat na FB do teď. Ale mimo to jsme ji já uvědomila, že chci Mistra Z. jenom pro sebe, že chci ho víc než jen kamaráda (brzo že?). Sice ho nemiluju, ale mohlo by to v to brzo spadnout. Tak do toho, chci slyšet jaká jsem kráva, že jsem si to neuvědomila dřív :(

Myšlenky při závodu.

25. března 2011 v 14:48 | Just Liny* |  Básničky
Červená, modrá, červená,
rovně drž ty ramena,
pravá, levá, pravá,
zadek ke svahu ať nejsi jak kráva,
hop, hop. hop,
kolena dopředu, kurva, skok!
vlásenka naštěstí srovná mě do latě,
jinak se "ty pičo!" nevejdu do tratě,
ještě mě čeký průjezdná brána,
já tu snad budu do rána,
ne to ne to byl hroznej čas,
tak tak zatni zuby a makej zas,
banán mě chtě nechtě nožičky povolí,
zažiju LO a to mě rozptýlí,
vnitřní hrana zařízne se
a všechno je v prdeli.

(co je LO ví jen nejzasvědcenější, skládáno napůl s Mistryní)

život... :)

23. března 2011 v 21:03 | Just Liny* |  Básničky
Když předběhne tě osud,
vše se najednou nedaří,
silný buď jak doposud,
vše se zase vyváží.
Když rozhodí tě věci,
co dřív se nepodstatné zdály,
vydrž chvíli přeci,
štěstí mává z dáli.
Když tě život k zemi srazí,
povstaň zase, času dost,
neboj, nekoho to mrzí,
že jsi promrzlý na kost.
Nikdy nejsi zcela opuštěný,
osamělý člověk nikdy není,
a když přátelé ti schází,
ač oči tvoje slzí,
zkus rozhlédnout se kolem...

Nejistota -> utrpení

23. března 2011 v 13:37 | Just Liny* |  Linduščiny pochybné úvahy
Taky tak nesnášíte když nevíte na čem jste? Mě to přímo ubíjí. Pocit nejistoty... mám chuť na člověka, který mě v ní udržuje, uhodit ať vím na čem jsem, ale strach z toho, že by se mi nedostalo toužené odpovědi mě od toho odrazuje. A rak jsem dále držena v nejistotě. Neustálém přemítání jak by to asi mohlo být. Stálý tok myšlenek o jediné věci. Nenávidím nejistotu. Ale zároveň ji s díky přijímám ze strachu z odpovědi. Jsem divná. Ano vím to. Kdykoliv jsem něco na tento způsob prozradila některému z lidí kolem, dívali se na mě jako na idiota. Proto to vypisuju do víru internetu. Kde, když si o mě někdo pomyslí, že jsem padlá nahlavu, alespoň neuvidím jeho obličej.
Poslední dobou mě v nejistotě udržuje jeden člověk. Nejraději bych... kdybych už konečně měla tu vyžadovanou odpověď. Ale já se bojím že by byla opačná. Jsem srab. Proto radši nebudu vědět na čem jsem... :) L.

Když uděláš co uděláš....

22. března 2011 v 19:59 | Just Liny* |  Básničky
Když ztratíš moji důvěru,
sotva ji zpátky nabydeš,
když zlomíš moje srdce,
těžko je znovu dobudeš,
když zničíš moje city,
těžko je znovu vyklíčíš,
když setřeš moje slzy,
těžko mě znovu rozbrečíš,
když řekneš o mě něco,
jen těžko mi to vyvrátíš,
když ztrazíš moji důvěru.
těžko ji znovu navrátíš,
když bodneš hrot do mého srdce,
těžko ho znovu zacelíš,
když řekneš mi ať bojuji,
těžko mě lehce odstřelíš,
když řekneš mi ať vzdám se,
jenom těžko ti vyhovím,
když zeptáš se zda vím co chci,
jen mlčením ti odpovím,
když doufáš v klidné rozřešení,
tak to se kurva pleteš,
když ukážeš mi svoje karty,
z cesty si mě tím smeteš,
když myslíš že se to hned srovná,
tak to mě asi neznáš,
myslíš že nejsem nebezpečná?
TO TEPRVE MĚ POZNÁŠ!

Slzy? projev slabosti

21. března 2011 v 12:30 | Just Liny* |  Linduščiny pochybné úvahy
Dnes mě (opět) zradila nejlepší kamarádka. Nebudu vypisovat proč, sama nevím proč mi její chování tak strašně vadí, ale prostě to už nedokážu vystát. Je strašně sebestředná a na moje pocity vůbec nehledí. Já jsem jí odkývala když začala chodit s klukem co mi vyhrožoval že mě zabije (věděla o tom) ale když se s ním za dva týdny rozešla (předtím tvrdila že ho šíleně miluje) a začala chodit s mým nejlepším kamarádem (do kterého jsem asi zamilovaná, nevím to jistě, ale asi to tak nakonec bude) a začala mi zakazovat se s ním vídat, tak to už bylo příliš, To jsem prostě nezvládla. A nejlepší na tom je že ona to prostě nepochopí. Všichni v mém okolí vidí jak jsem bez něj nahraná jenom ona nechápe co mi na tom vadí. Omlouvám se, ale tohle je prostě přespříliš. Tak jsem se vypsala z toho proč jsem vlastně chtěla brečet. A teď k těm slzám. Celkově jsem asi uronila 10 slziček, přestože moje tělo volalo po záchvatu pláče v peřině a s plyšákem. Já jsem to prostě nedokázala. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a řekla si že přece nejsem slaboch a že nebudu brečet. Je to divný... vždycky jsem byla nejvíc ubrečený člověk jakého jsem znala a najednou sama sebe přesvědčuju abych nebrečela. Ale, vlastně mi to ani nevadí. Nechci vrečet. Nechci brečet, aby neviděli jak moc mi ublížili. Nechci brečet, abych si já připadala silná. Když bych řekla: probrečela jsem celou noc, musela bych se stydět, stydět sama před sebou. A to nechci. Radši o sobě budu vědět, že nebrečím, že mě nic nepoloží.

Boj o štěstí

19. března 2011 v 15:45 | Just Liny* |  Básničky
Když ti někdo život niči,
usměj se a dej mu tyčí,
tvrdě bojuj o své štěstí,
neboj, klidně použij pěsti,
Nikdo nesmí v cestě stát,
o štěstí se musíš rvát.
Někdy vstačí úsměv pouhý
zpříjemní celý den dlouhý.
Aby štěstí bylo celé,
pošli všechno do prdele,
nic tě nesmí stresovat
jen pak můžeš bojovat...!

Lyžák aneb "stmelování kolektivu"

18. března 2011 v 19:42 | Just Liny* |  Moje kecy
Právě jsem strávila pár krásných dní s mojí třídou na lyžáku. Bylo to jistě moc přínoské pro náš kolektiv a to bylo i hlavním cílem celé akce. Upřímě, nikdy jsme neměli špatný kolektniv ale ani zvlášť dobrý. Myslím si, že to lyžák změnil. Že teď už budeme mít v kolektivu mnohem menší problémy.

Co se mých vztahů týče, jsem navázala dobré přátelství s lidmi se kterými jsem chtěla a utužily se mi vztahy v už dřívějšímy kamarády. Omlouvám se za takto krátký článek, ale chci se teď věnovat ještě jednomu, tak jsem vám podala pouze krástkou zprávu z mého života.

po půlnoci straší v hlavě :)

13. března 2011 v 1:55 | Just Liny* |  Básničky
Poletl jsi mi hlavu,
ani nevíš jak moc,
vím, asi nejsem v právu,
přemýšlet celou noc.
Zas tak moc se toho nestalo,
však stále slyším tvůj hlas znít,
ačkoli mé srdce by nemělo,
dovolit si takhle snít.
Uff těžko jenom odhaduji,
jak na tom s city můžeš být,
přemýšlím dost, vyhodnocuji,
co asi po mě můžeš chtít.