Prosinec 2010

Happy new year

31. prosince 2010 v 8:00 | Just Liny* |  Moje kecy
Tak snad mi odpustíte, že dnes to nebude smysluplný článek, jen vám všem chci popřát doopravdy kouzelný nový rok, plný splněných přání, vydařených předsevzetí a spousty krásných zážitků.

Šťastný nový rok všem!!


Pozitivně myslet!

30. prosince 2010 v 9:12 | Just Liny* |  Rady pro vás
Pokud vás přepadne špatná nálada, mám tady pár tipů. Protože smutek nikomu nesluší :)

1) dát si dloooouhatánskou a pořádně teplou koupel s bublinkami, pustit si oblíbené písničky a k tomu nějakou skvělou knížku, ale pomáhá v tom jenom těch nejlehčích případech špatné nálady

2) Pořádně si zatancovat na oblíbenou hudbu

3) Jít si zaběhat se sluchátky, nebo jakýkoliv jiný sport, ale divili by jste se jak moc sport proti špatné náladě pomáhá. při sportu se totiž do těla vylučuje Endorfin, takzvaný hormon štěstí, který způsobí dobrou náladu. Budete možná trošku jako zhulení a opravdu všemu se budete smát, když to přeženete :) věřte, že s tím mám zkušenosti. Endorfin je moje soukromá, zdravá droga :)

4) Kamarádský pokec... Pomáhá zaručeně a narozdíl od bodu 3 to není fyzicky náročné a návykové :D

5) Umění. V jakékoli podobě. Maluj, zpívej, piš, básni, tanči, modeluj, stavěj, nebo třeba i vař. (Ano i z vaření se dá udělat umění)

Doufám, že vám tyhle rady alespoň trošku pomohou k lepší náladě.

Jsem pryč

29. prosince 2010 v 8:27 | Just Liny*
Ale pár článků ještě přibude. Pár jsem jich přednastavila tak snad nebudou velkým zklamáním. Omlouvám se všem mým spřáteleným blogům že je neobjehnu, ale myslím že už si zvykli a pokud mě doteď nesmazali, tak mi snad prominou i tento týden. přeji vám všem báječné, dokonalé, pohodové prázdniny plné odpočinku.

Moji nejoblíbenější plagiátoři :) GLEE

27. prosince 2010 v 8:31 | Just Liny* |  Videjka

Rozhodla jsem se vám předvést trošku z tvorby GLEE. Nevím jestli ten seriál znáte, pokud ne, následující odstavec vám ho stručně představí.

Glee club je školní kroužek, podobný našemu sboru, ale řekla bych, že lepší. Alespoň tento konkrétní glee club (v překladu: Glee - sborový zpěv, veselí). Z toho si můžete udělat obrázek, jak to v Glee asi vypadá. jejich vedoucí, se je snaží motivovat k lepším výkonům a zároveň aby se při tom pobavili. V seriálu je spousta dalších zápletek, ale ty není potřeba rozepisovat. Je jich hodně a jsou doopravdy složité na stručný popis.

Glee je můj opravdu oblíbený seriál a líbí se mi od nich snad všechny písničky.

Tady je pár nejoblíbenějších.

V této písničce zpívá spolu s vedoucím glee clubu taky Neil Patrick Harris, kterého jistě znáte jako Barneyho Stinsona ze seriálu How i met your mother.

Don't stop believin', skvělá písnička a krásně se na ní ukáže celá spolupráce sboru. Navíc je neuvěřitelně optimistická.

A moje osobně nejoblíbenější. Ani nezáleží tak na provedení i když od Glee se mi líbí samozřejmě víc než originál :) spíš mi jde o poslání písničky.

Tak moje hitparáda Glee končí. Pokud vás seriál zaujal, najdete ho kompletní s českými titulkami na této adrese: http://bluetv.ic.cz/serialy/glee-online-ke-shlednuti/

Pohádka pro Petříčka na dobrou noc.

26. prosince 2010 v 19:20 | Just Liny* |  Momentovky
Takže Petříček je unavený... Tak dobře, tak si pěkně lehni, zavři očka a poslouchej. Jednoho krásného slunečného dne uviděl Petr velký transparent. Stálo na něm, že do města přijede jeho oblíbená metalová kapela Halloween. Mělo to být ten večer a tak Peťa začal panikařit. Šance sehnat lístky byla skoro nulová. Přestože oběhl všechny místa, kde mohl vstupenky koupit, včetně černého trhu, neuspěl. Sklesle se vracel domů, když v tom mu zazvonil mobil. Petr se podíval na displej. Volal mu jeho dobrý kamarád. Otráveně stiskl tlačítko s obrázkem zeleného sluchátka a přiložil telefon k uchu.
"Copak?"
"Brácho, že neuhádneš co budeš dnes večer dělat?"
"Pravděpodobně se budu nudit doma u facebooku, proč?"
"Protože přesně to dělat nebudeš, sehnal jsem lístky na Halloween, dnes večer"
"Ne!"
"Jo, takže sraz o půl sedmé před O2 arénou"
"Skvělý"
Peťa zavěsil a už s o moc lepší náladou pokračoval domů.

O půl sedmé, už Petr netrpělivě čekal před vstupní bránou 02 arény. Měl na sobě své nové tričko Halloween aby bylo pořádně vidět, že je to správný fanoušek. Za chvíli se objevil jeho kamarád a už z dálky na něj mával vstupenkami. Prošli kolem ochranky u vchodu a vnořili se do davu fanoušků mířících do centra budovy. Peťovi udělalo ještě větší radost, když zjistil, že kamarád sehnal vstupenky na stání u pódia. Naštěstí přišli relativně v dobrou chvíli, ani moc pozdě, ani moc brzo, takže si našli skvělé místo, nečekali moc dlouho a koncert začal. Když se před publikem objevil divnej chlápek s dlouhými černými vlasy A/N: nemůžu si pomoct a jméno se mi googlit nechce/ davy ovládlo šílenství, křičeli a pískali dokud se před jejich zraky neobjevil ještě divnější, tlustý pán a dlouhými, špinavě blonďatými vlasy, pokud bylo obecenstvo do teď šílené, tak pro stav následující po zjevení tohoto a dalších členů kapely nemám pojmenovaní. Lidé, ječeli, skákali, skandovali jméno skupiny, pískali a mlátili kolem sebe rukama, tak moc, až Peťa pár ran dostal, ale ještě víc jich sám rozdal, takže ho to příliš nevyvedlo z euforie. Konečně skupina začala hrát. Sálem se ozvaly tvrdé tóny kytary. Petr se nechal unést hudbou a jediné co ho zajímalo byl skvělý a naprosto dokonalý koncert. Výběr písní byl úžasný, Halloween byli perfektní a nejdokonalejším završením večera bylo, když se na pódium před zraky překvapeného publika, mezi zaskočenými členy kapely zjevil satan a pronesly tato památná slova:
"Tohle je ta pravá hudba, poslouchejte jedině metal!"
A/N: No nebylo by to krásné? :D/ Tak a protože už určitě usínáš, ne-li spíš, tak si povíme jak to bylo dál někdy příště.

PS: on je trošku zvláštní :D psala jsem mu to přesně na přání :)

Vánoční ráno.

25. prosince 2010 v 11:09 | Just Liny* |  Linduščiny pochybné úvahy
Tak jak jste se vyspali? Byl štědrý večer pěkný, nebo se stalo něco nehezkého? A, když už jsem teda u toho, co jste všechno dostali?

Já se o své vánoční nadílce moc rozpovídávat nebudu. Na rovinu vám řeknu, že jsem toho nedostala moc, ale pár věcí mi doopravdy udělalo radost. Třeba kombinéza na lyže, od Don Quiet, kterou jsem si mohla sama navrhnout. Je mi jasné, že vám ta značka nic neříká, ale já její zakladatele poměrně obdivuji tak se o ní v pár větách zmíním.

Don Quiet, je česká značka závodního oblečení především na Alpské a Travní lyžování. A přestože je česká, rozšířila se do celého světa. Pokud chce kombinézu, zavoláte a domluvíte si osobní schůzku v jejich zákaznickém centru, kde vás po příjezdu velmi vřele vřivítají, uvaří vám čaj a vy se můžete vrhnout do vybírání správné velikosti kombinézy. Pokud vám základní velikosti nesedí, upraví vám kombinézu podle vaší postavy, protože ji stejně budou šít, teprve po vašem objednání. Když si vyberete správnou velikost, je na čase zvolit si, kde chce vycpávky a následně si můžete kompletně vybrat vlastní design kombinézy, kraťasů, prostě všeho co si chcete koupit.

Dále jsem dostala knížku a něco málo na sebe, spíš taky na lyže i když pár kousků i do normálního šatníku. Můj Ježíšek nebyl nijak bohatý narozdíl například od Terez Xeiny nebo Lady Vanilky. (ano doopravdy jsem se zašla podívat na jejich blogy abych si přečetla ty vánoční články) Ano dostaly toho straaašně moc. Všichni víme.

No a já budu pomalu končit. Jedeme na svah, vyzkoušet tu novou kombinézu :) Jupííí :) Tak se mějte krásně, doufám, že jste si užili štědrý večer stejně jako já. Ať už s rodinou pod stromečkem, nebo potom později večer na FBchatu s mými nejbližšími kamarády. Byl to krásný večer. Tak ať je stejně krásné i ráno.

Pac a pusu, plno vánoční pohody vám posílá
Linduška   

Veselé vánoce

24. prosince 2010 v 11:29 | Just Liny* |  Kusovky
vánoce

Tap Tap Revenge 4

23. prosince 2010 v 18:48 | Just Liny* |  Videjka
Jak jste možná již někdy dříve pochytili (ale asi ne) jsem velmi nadšená hráčka Tap Tap. Je to hra, ve které si vyberete písničku a jdou vám do rytmu kuličky které musíte "tapnout" ve správný okamžik. Čím lépe se strefíte, tím víc bodů za kuličku dostanete a tím bude. Takhle to zní nudně, ale je to opravdu skvělá hra, především pro nadšence do hudby jako jsem já.

Toto je videoupoutávka na tovou verti Tap Tap. 
Těšte se všichni, tap tap revenge 4 přichází...

V proudu diskoték :)

22. prosince 2010 v 12:08 | Just Liny* |  Linduščiny pochybné úvahy
Tak se chystám na diskotéku :) vlastně moji první takže název v proudu diskoték asi není úplně na místě, ale líbí se mi tak ho nechám :)
Fjuuu když si vezmu co všechno ještě chci do večera stihnout protože tam bude nejmenovaný :) tak si připadám trošku jako blázen že ještě píšu článek. Ale co. Je to jako vypovídat se nejlepší kamarádce, to už jsem udělala, ale připadá mi že můj blog nemůžu ochudit o tuhle důležitou chvíli. Já vím, není ani trošku důležitá, nicméně já se doopravdy strašně moc těším. Jsem blázínek, ale opravdu doufám, že si se mnou nejmenovaný alespoň jednou zatancuje, pokud možno ploužák. Já totiž ani nic moc jiného tančit neumím.
Mohly by. Zase se na mě dneska krásně usmíval. Blbec :D proč to dělá. Jo já vím odpověď. Protože jsme kamarádi. Jenom :( no nevadí. Třeba se z toho někdy časem vyklube něco víc. Tak zatím páčko a držte mi palečky ať to všechno dopadne dobře a na konci večera je z nás šťastný pár. Nebo ať si se mnou alespoň zatancuje. Nebo ať se přinejmenším psychicky nezhroutím.
Vaše, vystresovaná, ale stejně dětinsky nadšená
Linduška  

Proč? Těžko říct jak to dokáže...

21. prosince 2010 v 14:44 | Just Liny* |  Linduščiny pochybné úvahy
Dnes jsme byli se školou v divadle a mému, jmenovat ho nabudu, budu mu říkat... nejmenovaný. Tak nejmenovanému to fakt strašně slušelo. Ach jo. Jsme kamarádi, ale jací kamarádi když s ním nejsem pomalu poslední dobou schopná promluvit z očí do očí. Všechno to začalo tou jinou holkou. Má ji hodně rád, prej se znají z dětství. Každopádně jak to vypadá tak z nich jsou skvělí kamarádi. Jestli ne víc než kamarádi ale to by mi řekl. Ach jo :( On se na mě vždycky tak usměje a podívá a já do té doby přesvědčená, že to ustojím ho rychle pozdravím a spěchám pryč. Celá moje sebejistota se sesype jako domeček z karet. Přitom vím že on mě má rád a že by si se mnou povídal protože se mu vždycky tak rozšíří zorničky a krásně se na mě usměje. Ale já si fakt už nemůžu být ničím jistá. Kouká po mě, zdraví mě, ale že by za mnou přišel to ne. A přitom když mu vyprávím o ostatních klucích tak žárlí, docela dobře to maskuje ale já to poznám. Strašně se snažím přestat ho chtít ale moc to nejde. Mám ho totiž vážně ráda i jako kamaráda a nejvíc by pomohlo ho úplně odříznout jenže o to když se snažím tak on sám si ke mě zase najde cestu. AS taky mě chce můj dobrej kamarád kterýho zase nechci já, protože se mi nelíbí a beruho doopravdy jen jako kámoše :(  to ale zase vím že nejmenovaný ne. Protože mi pořád říká že jsem pěkná (jednou mi dokonce řekl že jsem jedna z nejhezčích holek co zná) a jednu dobu mě i chtěl, ale to já ještě nechtěla ho. Pokud někdo tohle čte tak bych fakt uvítala názor nebo radu. Děkuju.

Zamilovaná Lindula
PS: nejmenuji ho protože kdyby si to náhodou přečetl tak... pfjuuu radši ani nemyslet. Zjistila jsem že můj blog je hodně snadno vygooglitelnej