Listopad 2010

Moje sluníčko...

30. listopadu 2010 v 18:14 | Just Liny* |  Básničky
Dívá se na ni dlouze,
je s ní každou přestávku,
měn bere jen jako kamarádku,
zbyly mi slzy pouze.

Bolí mě srdce,
však vzlyky jsou ukryté
a přestože svůj smutek skrývám,
v očích to mám vyryté.

Srdíčko puklo mi v půli,
já dala mu své city čisté
a teď není vůbec jisté,
zda najdu znovu k životu vůli.

On byl mé malé sluníčko,
však krutě jsem se spálila,
když k sobě jsem ho pustila
a teď mě bolí srdíčko.

Je zvláštní jak moc to bolí,
přestože rány nejdou vidět
a musím se za ně stydět,
on o nich nesmí mít tušení,
opustil by mě....

Že zas všechno bude dobrý? Ach byla jsem naivní!

29. listopadu 2010 v 16:57 | Just Liny* |  Linduščiny pochybné úvahy
Celý IVT jsem se vypisovala z toho jak mi FS (přečtěte si předchozí článek jinak tento pravděpodobně nepochopíte) udělal radost, pozval mě ven a všechno. Jak jsem se těšila že si s ním popovídám. A co jsme udělala? NIC. Když jsem kolem něj šla na oběd, tak tam seděl se zavřenýma očima a vypadal že spí. Samozřejmě nespal, ale měl volnou hodinu a proto je jasný že jestli byl unavenej tak si "odpočinul". Podařilo se mi překecat kamarádku a šla se mnou po obědě ještě do třídy pro nějaké věci a znova jsem procházela kolem něj. A co nevidím. Sedí tam s tou slečnou co o něj má zájem a povídají si. Samozřejmě mě ani nepozdravil. Proč by měl. A proč bych já měla zdravit ho, když se baví s nějakou jinou holkou. Mu asi nedochází, jak moc to bolí. Nedochází mu, že ho mám ráda víc než je rozumné a zdravé. Nebo to dělá schválně abych žárlila (v tom nejlepší případě) a potom neví jak moc mi tím ubližuje. Co si jenom počnu? Ona ho získává pro sebe čím dál víc....

Nešťastná, zoufalá
Linda  

Asi to bude zase dobrý :)

29. listopadu 2010 v 12:06 | Just Liny* |  Linduščiny pochybné úvahy
Nebudete tomu věřit, ale všechno co se Ho (asi mu vymyslím nějakou přezdívku na Net podobně jako Mary-Ane) týče se zdá být zase v pořádku. O víkendu mě dvakrát pozval ven. Ale já jsem oba dva dny byla v Praze. Každopádně chtěl, a to se počítá ne? Už ani nevím. Té slečně co se o něj zajímá taky nenapsal aby šla ven. Jupí? Asi ano. Já si vážně už ničím nejsem jistá. Za hodinu bych ho měla potkat tak se uvidí jak moc se ke mě bude mít. Včera mi psal "tak třeba zítra" tak málo stačí k radosti že? Možná to znamená, že mě chce vidět :) Zase mi začal dávat pocit že mě má rád. Ale nemůžu se přestat bát té slečny. Ona je pěkná a odvážná a chytrá a určitě bude i vtipná a milá. A já? Já... já nevím. On je krásný, chytrý, milý, kudrnatý, snaží se být za drsňáka a nadaří se mu to :)

  Taaaak jak bych mu mohla říkat :D Noooo napadá mě jedna přezdívka ale to by se poznal kdyby sem náhodou zavítak, což upřímě doufám, že neudělá! Budu mu říkat...  FS :D je to zkratka která pro něj vznikla mezi mými kamarády (nebudu vysvětlovat jak jsme k ní došli) tak teda za hodinu uvidím FS, ale nevím jestli se mi podaří si s ním popovídat. Obvykle kolem něj proletím na oběd a potom se domalu vracím z oběda a zastavím s u něj na pokec, ale dnes nám odpadá poslední hodina takže se nahodu vracet nebudu. Tvářím se že z toho mám radost, že nám odpadla ale upřímě, nemám. Radši bych si odseděla fyziku a popovídala si s ním než šla domů a nudila se. No, a musím mu ukázat jeden obrázek, terej prostě musí vidět a já musím vidět jak se bude tvářit až ho uvidí. Tak jsem si ho včera složite stahovala do iPhonu :D prostě ho musí vidět a já musím vidět ho :D no už to přestává dávat smysl (dávalo vůbec někdy?) byla bych schopná psát ještě celou hodinu ale to by to nikdo nečetl takhle je alespoň šance že si t někdo přečte :) Tak pokud jste si to přečetli: díky moc ;)

Vaše šíleně šíleně zamilovaná
Linduška 

Jedna blbá holka. A jakou má moc.

24. listopadu 2010 v 15:49 | Just Liny* |  Linduščiny pochybné úvahy
Miluju ho. Strašně moc. Byla jsem si jistá i předtím, ale teď mám stoprocentní jistotu. Nikdy předtím jsem pro něj nebrečela. A víte proč? Protože jsem neměla důvod. Protože všechno bylo OK. Ale teď... včera se mi do toho připletla nějaká slečna. Mimochodem zadaná slečna. Ale aby jste věděli od začátku.

Před poměrně dlouhou dobou, jsem se dozvěděla, že nějaká holka je do něj zamilovaná. Platonicky, takže to bylo v pohodě. Ale včera, jsem ho viděla sedět na chodbě s nějakou holkou. Já jsem kolem něj šla několikrát a ani mě nepozdravil. Potom se loučili a on ji objal. To mě docela hodně rozhodilo. Ne jen rozhodilo. Žárlila jsem. Neuvěřitelně moc jsem žárlila. A o to víc, když jsem se od kamarádky dozvěděla, že to je ta platonicky zamilovaná holka. Jak se na ni díval. Něco v jeho očích mi říkalo, že bych měla brečet, že všechno je ztraceno. Ona je hezká, proavděpodobně je i vtipná a chytrá. Je teda provda, že ona je hoperka a on je metalista a už kvůli tomu by jim to časem mělo nevyjít, ale stejně. On byl můj kamarád. Psali jsme si na facebooku, povídali ve škole. Skládal mi skryté i očividné komplimenty, dával mi pocit, že jsem hezká a že mě má rád. A teď jse všechno pryč. Od včerejška jako bych pro něj neexistovala. Nepozdraví mě. Nepodívá se na mě. A když jsem potřebovala pomoct s fyzikou a zavolala jsem na něj tak se z jeho skupinky kámošů ozvalo "co zase..."
Nevím kdo to řekl, koždopádně... bolí to. Bolí ho potkávat každý den, bolí mě to když přijdu domů, bolí mě potkávat tu holku. Skoro pořád brečím, ne úplně jen potichu, občas slza, ale minimálně jednou denně mě přepadne opravdový, hlasitý pláč. Dnes mě to chytlo ve škole. Alespoň jsem poznala, kdo se doopravdy zajímá a kdo je jen pózer. Chci těm, co mi pomáhají (a oni ví kdo to je) touhle cestou poděkovat, za to, že tu pro mě jsou i když si to nepřečtou. A upřímě, pokud jste se dočetli až sem, uvítám a doopravdy potřebuji radu i vlídné slovo od kohokoliv.

Vaše uplakaná, našťastná a hlavně strašně zamilovaná
Linda   

Vldemort, voldemort, ej voldy voldy voldy voledomort

22. listopadu 2010 v 12:01 | Just Liny* |  drobná grafika
Hrála jsem si :) v informatice v malování jsme měli nakreslit jednoduchý obrázek :)

voldy

První vločky vítám je a jásám.

19. listopadu 2010 v 20:24 | Just Liny* |  Linduščiny pochybné úvahy
Jak jste si jistě mohli všimnout, tak doopravdy miluju lyžování. Ne jenom proto, že závodně lyžuji (mimochodem nejsem nijak zvlášť dobrá), ale taky protože lyžování je všeobecně můj největší koníček a bude mě bavit i dlouho potom, až závodit přestanu. A to je právě důvod proč první vločky vítám s takovým nadšením. Prostě miluju sníh, miluju ho. Umožňuje mi lyžovat a to je na něm to nejdokonalejší :)

Momenty po pádu

18. listopadu 2010 v 18:33 | Just Liny* |  Básničky
Sníh mám všude,
kurva to je nemilý...
A lyže mám kde?
Aha, kdesi v prdeli.

Divně pokroucený tělo,
brýle plný sněhu,
Rukavici projistu kdesi v dáli na svahu.

Všechno mě studí,
bolí celé tělo
a ještě jestli se mojí helmě něco stalo!

Naštěstí mám páteřák,
ten nebezpěčí tlumí,
jinak hrozí něštěstí,
že záda se mi zlomí.

Když rozhlédnu se kolem,
na svahu ani noha.
To tam mám ty lyže nechat kurva?
Na že bych při tom šílela blahem,
ale pomalu pokorně vydám se svahem.

Vtipný to ale teprve bude,
až vázání, do piče, zapnout mi nepůjde.
Lyžáky celý sněhem zalepený
a nejde to očistit!
Proč tu furt kurva nikdo není?
Když je pak nějak nasadím,
skluznicí sjezdovku pohladím.
A jedu v dál, však za nějaký čas
v oblaku sněhu ztrácím se zas.

Glee -> Born to run

17. listopadu 2010 v 8:31 | Just Liny* |  Videjka
Zase jedna písnička z firmy Glee. Tahle mě k nim přivedla a definitivně přesvědčila, že je to seriál pro mě :)


Glee -> Fire

16. listopadu 2010 v 8:30 | Just Liny* |  Videjka
Nádherná písnička zpracovaná hudebním seriálem ke kterému mě přivedla jedna moje skvělá kamarádka a taky Mary-Ane. Díky holky. Je to fakt dokonalý seriál.


Ron a Hermiona -> První polibek

15. listopadu 2010 v 8:28 | Just Liny* |  Ron a hermiona
Ron se naklonil k Hermioně, která měla už nějakou chvíli zavřené oči. Naposledy se usmál. Ta nejkrásnější holka z celé školy bude konečně jeho. Jejich rty se dotkly. Konečně. Ron neuvěřitelně jemně hladil svými ty Hermioniny. Po chvíli se osmělil a probojoval si cestu k jejímu jazyku. Dotkly se špičkou a v momentě se proplétaly ve vášnivých smyčkách žhavého tanga. Oba dva zaplavila neuvěřitelná vlna emocí. Ron lehce pokoušel Hermionin spodní ret zuby a ta se musela držet aby nesténala. Obmotala ruce kolem Ronova krku a pár prstů propletla pramínky jeho ohnivě rudých vlasů.