Únor 2010

Další diplomek :)

13. února 2010 v 13:30 | LiNuNa |  Diplomky

To se mi upe moooc líbí :)

Pro SB - důležité

10. února 2010 v 20:50 | LiNuNa |  jiné
Ahojky SBčka. Řeknu vám to narovinu. Já po vás nechci aby jste tu byli denně, nechci po vás žádné šíleně dlouhé komenty ani nic, ale prosím vás. Když už tu jste, napiště mi koment k článku, ne typu 'Ahoj SB obíhám, co škola tak já jdu dál... ' atož jednoslovný komentář 'obíhám' prosím, já taky píšu k článku nebo vzhledu blogu a vždycky se alespoň trošku rozepíšu. Takže pokud mi nějaký SB bude psát dál jen takovéhle komentáře, mažu ho. A ještě prosím mějte ve své přezdívce, že jste moje SB děkují... všechny vás Láfuju :)

Diplomek pro mě

10. února 2010 v 20:06 | LiNuNa |  Diplomky
Uhodla jsem poznávačku a dostala za ni diplomek :)

Ukázka

10. února 2010 v 13:08 | LiNuNa |  jiné
Tak jo hodila jsem sem ukázku ze soutěžní povídky... a jak říkám opravdu mě zajmá váš názor :) tak plsky hlasujte s anketě a piště komentáře :) děkuji :) jen se omlouvám že v ní nemám opravené chyby a překlepy tak mě za to plsky neukamenujte :)

Soutěžní

10. února 2010 v 13:06 | LiNuNa |  jiné
Sněhové vločky padaly, já seděla na schodech před domem a i když mi už pěkně mrzl zadek, nechtělo se mi domů. Věděla jsem, že jakmile moji rádoby rodiče uvidí mé vysvědčení, dostanu domácí vězení nejmíň na půl roku. Jako bych za to mohla. Všichni učitelé si na mě zasedli a co s tím má člověk udělat, jakmile se tak stane, táhle se to s ním, dokud neopustí ústav, na němž se daná 'bestie' nachází. No a mě se to stalo v mnohonásobném provedení. Ne jeden učitel, ale všichni. Všichni všichni všichni. Proč zrovna na mě? Já vím, že jsem z dětského domova, jenže to snad ze mě automaticky nedělá zrůdu. Ach jo. Opřela jsem se hlavou o zábradlí našeho malého paláce, když v tom se otevřely dveře. "Ťáničko" ozval se hlas mého nevlastního bratra Richarda. Jsou mu dva roky, šišlá a od té doby co se narodil mě otčím s macechou neustále přehlížejí. Dřív jsem byla jejich záchranná páka, jejich jediné, i když nevlastní dítě. Richardíčkovi dokonce nechali na všechny dveře nemontovat nízké kliky aby si mohl volně pochodovat po bytě. "Ťáničko" dobatolil se ke mě a začal mě tahat za vlasy. "Nech roho Richarde" odstrčila jsem ho. Asi moc prudce. Spadl na zadeček a chvíli se rozhozeně koukal po okolí, pak spustil křik. "Pšššt Richy" snažila jsem se ho utišit. vzala jsem ho do náruče a kolíbala. To nevděčný mimino mě začalo plácat po hlavě, "ošklilá Ťánička" rozčiloval se. Dveře se otevřely dokořán a vykoukla z nich moje macecha. "Táňo? co se stalo Richárdkovi?" samozřejmě, to je její největší zájem, já ji vubez nezajmám. "A Táníčko?"
"Hmmm?"
"Co vysvědčení?" beru zpět. Možná by bylo lepší kdyby se o mě nezajmali ještě o trochu víc. Zrovna tuhle otázku si mohla ušetřit.
"Docela dobrý" vrazila jsem jí Richarda do náruče a odkráčela směr kuchyně.
"Počkej tímhle mě neodbiješ" hrnula se za mnou, položila už klidného Richarda ne zem a zastavila mě ve dveřích do kuchyně. "Ukaž mi to vysvědčení" nakázala a mě nezbylo než vytáhnout černou složku s tím odporným listem. Pokorně jsem ho podala maceše, tak složku otevřela a chvíli do ní zírala. Viděla jsem v jejím obličeji jak jí stoupá krevní tlak. "Co to má znamenat" rozkřičela se na mě.
"Učitelé si na mě zasedli" ohradila jsem se.
"Čtyři dostatečné?" ječela na mě. Sledujete ten způsob jakým mluví? No není to nenormální?
Pokrčila jsem rameny, jenže její monolog pokračoval.
"Já vím, že nejsi naše dítě Taťáno, ale jednou jsi součástí téhle rodiny a měla by jsi se snažit do ní zapadnout"
Vzdorně jsem se na ni dívala. Proč mi pořád musí připomínat tu adopci. Nesmím brečet. Ne před ní.
"Běž tu hrůzu ukázat otci" nakázala celá rudá. Nebylo úniku, musela jsem. Podala mi složku s vysvědčením a já jsem mýsto do kuchyně zamířila do obyvacího pokoje. Otčím jako obvykle trůnil ve velkém koženém ušáku. "Á vida Tánička" usmál se na mě, "tak jak dopadlo vysvědčení?"
"Hmmm" podala jsem černé desky otčímovi. Otevřel je a chvíli do nich zíral. Opakovalo se to stejně jako u macechy. Zrudnul, stoupal mu krevní tlak a tak dál. Potom na mě začal křičet. Něco o tom, že jsem líná jako veš a i řesto, že jsem adoptovaná vych se měla snažit zapadnout do rodiny alespoň dobrýma známkama a takový podobný keci. Oni tvrdí jak mě milujou, ale já tomu nevěřím. Poslali mě do pokoje. Šla jsem. Proč jsou na mě takoví? Proč si mě teda adoptovali, když mě neustále vyčleňují z rodin... Došla jsem do pokoje a svalila jsem se na postel. Oni to neví, ale jejich slova bodají jako dýky do srdce. Mé srdce je plné ran, krvácejících, zpola zahojených, skoro neviditelných, celý sval je jeden velká šrám. Polštář začaly máčet hořké slzy. Už to mám. Uteču. Vyskočila jsem z postele a vzdorně si pěstí otřela slzy z váří. To jim zavře zobák, už mě nikdy neuvidí a ještě budou mít problémy s policií. Ano. Dokonalá pomsta. Popadla jsem batoh a začala do něj házet své nejoblíbenější oblečení, potom nejpraktičtější oblečení, nějaké spodní prádlo, hřeben, kartáček na zuby, náhradní boty... Sakra. Víc se tam toho nevejde, budu to muset omezit a nebo vi vzít ještě jedno zavazadlo, ale to ne, nemohla bych utíkat. Tak tedy, budu se muset obejít bez těc deseti tryček navíc, a kalhoty mi taky budou muset stačit jen jedny náhradní. Výborně, hned se tam vleze peněženka, mobil, sešit, tužka a kápézetka. Když mě rodiče nutili chodit do skautu, musela jsem ji mít vždy připravenou a za ty 2 roky jsem poznala, že se někdy opravdu může hodit i ve městě (jako například teď) tak jsem ji i po ukončení skautění nechala kompletní a tahala ji sebou všude na dovolený. Teď by se mi mohla opravdu hodit. U okna mého pokoje rost mohutný dub, převyšoval náš dúm a jeho rozlehlé větve zasahovaly až k mému oknu...

Happy Feet

9. února 2010 v 12:20 | LiNuNa |  filmy
NJN miluju tučňáky a tenhle božíí filmík je jich plnej a já ho sem prostě musela dát :) aaaa nádherný miluju je všechny ty nádherný úžasný ptáčky :)


Tučňáci

9. února 2010 v 8:51 | Linuna |  jiné
Miluju tučňáky a protože vážně nemám nápad co sem dát O:) rozhodla jsem se hodit sem pár obrázků s tučňákama :) jsou smozřejmě s deviantu :) odkaď jinud že ano :)


Omluva

8. února 2010 v 17:19 | LiNuNa |  jiné
Omlouvám se všem že jsem tu teď opravdu dlouho nebyla vážně mě to mrzí ale měla jsem moc práce... pracuju na soutěžní povídce a podobných věcech no nic jdu oběhnout SBnka a zítra sem snad už konečně něco pořádnýho přidám