5. kapitola - Já jsem přece Sirius Black

24. prosince 2009 v 8:50 |  Black story
Ráno, ráno, ráno. Honilo se mi hlavou jen to, že bych už měl vstát. Ale přes veškeré vědomí o tom, že je za 10 minut snídaně, jsem se nedokázal vykopat z postele. Ozval se hlas. "Tichošlápku" byl to James. "Tichošlápku" hlas sílil. Najednou se mnou zatřásly něčí ruce.
"Hej, nech mě už vstávám" začal jsem se bránit.
"Už jsem se lekl že se ti něco stalo" opáčil dotčeně James, "tohle už mi nedělej"
"Promiň" broukl jsem a začal se urychleně oblíkat.

Po snídani jsme šli na hodinu. Nikde nikdo. Přesněji, no nikde Rusalka. Začínám jí být posedlý, měl bych s tím něco dělat. Došli jsme do učebny a já jsem si opět sedl vedle Remuse. Byly lektvary. Vanille... Rusalka.... Rusalka... Vanille... Vanille.... tak já ji bavím?....
"Tichošlápku?"
"No?"
"Už 5 minut máš míchat lektvar..." řekl s obavami v hlase Remus
"Jasně, jasně, a co to má být za lektvar?"
"Hele.. s Vanille by jsi si to měl nějak vyřešit"
"Jak víš, že myslím zrovna na ni, mohl jsem přemýšlet o tisíci jiných věcech, jiných holkách"
"Zastřenej výraz v očích a jednou jsi zašeptal její jméno" pobaveně mě sledoval Remus
A sakra! Tak já už i šeptám její jméno aniž o tom vím? No to je se mnou hodně těžký.
"Počkám na ni po vyučování a promluvím si s ní"
"Zkus to"

Celý den se táhl s obavami konce vyučování. A když konečně nastal, raději bych ještě 5 hodin poslouchal Mcgonagalovou než jít počkat před skleníky na Rusalku. Nicméně jsem šel. Alespoň budu vědět jak na tom jsem, v tomhle stavu už nemůžu být moc dlouho. Prošel jsem hlavním schodištěm a už jsem se chystal vyjít ven z hradu když jsem uslyšel hlas dvou lidí. Ty dva bych teda u sebe čekal nejmíň ze všech. A dokonce to podle rozhovoru vypadalo že mluví s polu.
"Měl jsi hezký den?"
"No jistě, ale chyběla jsi mi"
"Však ty mi taky"
Nahlédl jsem za roh jestli je to pravda. Málem mi vypadly oči z důlků. Vlastně je možný že mi doopravdy vypadly, nebo že halucinuju. Tak absurdní věc se přece nemohla stát, tihle dva lidé tu nemůžou být spolu.
"Tak co dnes podnikneme?" řekl někdo s hlasem mého přítele vlkodlaka.
"Můžeme zajít k jezeru" odpověděla moje sestřenice Belatrix.

V šoku jsem se odloudal ke skleníkům. A čekal až Vanille skončí hodina. Jak mi Remus řekl, dnes má Vanille o jednu hodinu víc než my. Nějakou dobu jsem čekal, než se konečně otevřeli dveře jednoho skleníku a žáci se začali trousit ven.
"Hej Vanille" počkat co když mě vážně nebude chtít? Neměl bych zdrhnout? Ne ne ne musím tu počkat.
"Blacku?" šokovaně se předemnou zastavila "Co tady děláš a poč na mě mluvíš?"
"Já, no, jaký jsi měla den?" nevině jsem se usmál. Sakra. Já jsem ale srab.
Cvilku na mě nechápavě zírala. "Co je s tebou Blacku?
"Nic, nic" co se děje s ní, Ona není normální. Touhle dobou už by jakákoli jiná holka, krom Evansové samozřejmě, slintala blahem mi u nohou. Zkusil jsem se usmát.
"No dobře měla jsem hezký den, co potřebuješ?" odvětila Vanill. Vida jak to funguje. Úsměv úsměv úsměv.
"Chtěl jsem se tě zeptat..." mám to říct? "jestli by jsi se mnou nešla dnes večer k jezeru"
Ochromeně na mě zírala. "Já?" vysoukala ze sebe po půl minutě.
"Jo ty" odvětil jsem.
"Ale, vždyť je kolem tisíc jiných holek které by šly raději než já?"
"To znamená že nechceš?" tak tohle jsem nečekal, ať jsem měl sebevětší pochybnosti o tom jestli se Vanille líbím, přece jenom JÁ jsem Sirius Black, ten kterého by chtěla každá, kromě Evansové.
"Promiň Siriusi"
Řekla mi Siriusi. Už nejsem Black. Jupííííí.
"Já dnes nenůžu, slíbila jsem jednomu prvákovi že ho naučím nějaký jednoduchý zaklínadla"
"TY BUDEŠ NĚKOHO UČIT KOUZLIT?"
Jen se zachichotala.
"A co zítra? Šla by jsi?"
"Zítra?" zakroutila se, "když já nevím"
"Proč nevíš?" Hej. Zkusím něco co zabírá. Hmmm jo.
"Prostě nevím" odsekla.
"Pojď se mnou k jezeru" usmál jsem se na ni a natáhl se pro jeden její pramínek vlasů, že si s ním budu pohrávat.
Ale ona o krok odstoupila. Sakra. A ještě jednou sakra. Co to s ní je.
"Já, já nevím jestli chci jít s tebou k jezeru"
"Proč ne?" Musím se ovládnout. Nesmím na ni začít křičet. Nádech výdech. Ok. Klídeček. Však ona nakonec půjde.
"No jsi kamarád mého baratra, nevím jestli by mu nevadilo..."
"Počkej, pokud ti jde o to co si myslí Remus, pak je to v pohodě a můžeš klidně jít" Úleva...
Zamračila se. "To není jediný důvod"
"No" pobídl jsem ji. Jen ať se vytasí. Já jsem Sirius Black, vyvrátím jí cokoli, cokoli...
"No jde hlavně o to, že jsi Sirius Black" zčrvenala.
"Jo, to jsem" tohle má být jako co? "no a?"
"Já nechci být jen další holkou na tvém seznamu"
"Jo takhle" zarail jsem se. Ale to jí ani já nemůžu slíbit že nebude jen jednou další.
Smutně se na mě usmála.
"A nechceš to ani zkusit?" pousmál jsem se bez špetky naděje.
"No tak dobře, zítra u jezera"

Jo. Pětkrát jo. Rusalka se mnou jde zítra k jezeru. Anooooooooo, Sirius Black je nepřokanetelný, klidně by mohl mít i Evansovou, kdyby chtěl, ale kdo by stál o zrzavou nudnou šprtku. A jo. James samozřejmě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lili Lili | 25. prosince 2009 v 18:42 | Reagovat

krásný, krásný :-)

2 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 21. listopadu 2010 v 12:08 | Reagovat

xD joooo, ten posledný odstavec nemal chybu xD skoro mi privodil mŕtvicu, tak som sa nevedela prestať smiať xD

3 Rád Rád | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 18:19 | Reagovat

hej tak to je libovýýýýý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama