Kapitola 3... Co jsem řekl?

15. října 2009 v 20:47 | Linuna |  Black story
Dosedl jsem vedle Remuse těsně před Křiklanovým příchodem do třídy. "Kam jsi se po snídani vytratil?"
"Šel jsem do knihovny"
"Ráno?"
"Jo..."
"Vítám vás žáci, vítám vás opět v Bradavicích" ihned jsem zmlkl jakmile se třídou roznesl Křiklanův hlas "na uvítanou si zahrajeme takovou maličkou zábavnou hru" usmíval se na nás mávl hůlkou a na tabuli se objevilo zadání podpřípravy pro víceúčelový lektvar "začneme tím že všichni namícháte tento primitivní lektvárek a potom ho dotvoříte ku obrazu svému" zahlaholil Křiklan a Remus se okamžite pustil do práce. Rozhlédl jsem se po třídě a spozoroval Srabuse jak sedí na opačné straně učebny než Evansová a je zažraný do práce. Evansová byla samozřejmě taky zažraná do práce. 'Šílená šprtka, co na ní James vydí?' pomyslel jsem si a začal pracovat. V půlce hodiny se stala velice neočekávaná věc vybuchl kotlík Evansové, téměř okamžitě na to kotlík Srabuse a Jamesův kotlík, to ovšem nebyla neobvyklá věc protože jamesův kotlík bouchal téměř každou hodinu. To byl taky důvod proč jsem sedal vedle Remuse. Křikla se trošku zarazil a hned odbyl Jamese "běžte se převléknout pane Pottere a vy slečno Evansová a pane Snape" podíval se na ně s obavou v očích "měli by jste si zajít na ošetřovnu"
James vypadl z učebny a Lily se Srabusem se vydali za ním.
Hodina skončila a já jsem se vydal najít Jamese. Našl jsem ho před učebnou v čistém hábitu jak zuří. "Co se stalo?" zeptal jsem se ho
"To Evansová a Srabus" vyprskl James "Srabus se mi začal posmívat kvůli tomu lektvaru a tak jsem na něj vytáhl hůlku a Evansová se na mě podíval jako bych ho nějak ohrožoval a choval se jako malý" zuřil " no a hned potom se sebrala a zamířila na ošetřovnu jak jí to nařídil Křiklan"
"Počkej proč se ti posmíval když jeho vybuch taky.... a dřív než tvůj"
"Slyšel jsem ho jak jí říkal když ji doběhl že ten kotlík nechal vybouchnout aby si s ní mohl v klidu promluvit" pěnil James
"Uklidni se Dvanácteráku" řekl jsem pomalu "musíš se začít chovat jinak abys ji dostal" rozumoval jsem "tu asi nedostaneš jenom jen tak do postele..."
"Ale já ji nechci dostat do postele" skočil mi James do řeči.
Zůstal jsem stát s otevřenou pusou "Ale co jinýho se dá s holkou dělat?" namítl jsem.
James se na mě udiveně podíval "Siriusi" řekl, to bylo vážné Siriusi mi říkal jenom když se něco dělo "je mi jasné že jsi se ještě nikdy nezamiloval ale jak můžeš něco takového říct když všude kolem je tolik, tolik lidí u kterých můžeš vidět... to co jsi právě řekl je blbost"
"Můj bože, Dvanácteráku vždyť mě znáš, jediný na co mi jsou holky dobrý..." už jsem ale nedořekl protože kolem nás právě prošla bloňdatá záplava vanilky. Otočil jsem se za ní a James se pobaveně uchechtl. "Tak tohle je ta 'Rusalka'?" řekl pobaveně "ta kvůli které děsíš druhačky?" rozesmál se "Proč jsi se nezeptal mě?"
"Hele podle čeho soudíš že je to ona?" řakl jsem překvapeně "Otačím se skoro za všema holkama"
"Podle výrazu v tvých očích Tichošlápku" uchechtl se James "Tak proč jsi se nezeptal mě kdo to je?"
"Jak jsem mohl tušit že ji znáš?"
"A mě udivuje že ji neznáš" snažil se James přemoci smích
"Co se děje?" připojil se k nám Remus
"Ále nic" líně odpověděl James "Jen mě udivuje že Tichošlápek nezná tvoji sestru kamaráde"
"Tvoje sestra už chodí do Bradavic?" vyjekl jsem udiveně.
"Jo je o dva roky níž, ty všímavý pejsánku" řekl Remus hodně pobaveně.
"Ale ona ti není vůbec podobná" řekl jem šokovaně
"Ne", odvětil Remus "je po matce, proto je v Havraspáru" .
Poťouchle jsem se usmál "V Havraspáru?"
"Jo v havraspáru" řekl Remus zmateně "a proč se o ní vy dva bavíte?"
"Vadilo by ti kdyby Tichošlápek zlomil srdce tvojí sestře?" vyprskl smíchy Jamse evidentně velice pobavený mojí situací.
Remus se na mě nenávistně podíval "Mojí sestry se nedotkneš" řekl vyhružně "ale ona na sebe sáhnout stejně nenechá"
"Pokud se mi podaří se s ní nějak začít bavit rozhodně nemám v plánu se s ní vyspat" odsekl jsem uraženě
"Změnil jsi se hodně Tichošlápku" řekl potichu James
"Já vím" odsekl jsem "a teď běž na ošetřovnu zeptat se Lily jestli jí ten bouchající kotlík neublížil a Srabuse si nevšímej" poradil jsem mu. Asi mají kamarádi pravdu, hodně jsem se změnil. Uvažoval jsem cestou na hodinu Kouzelných Formulí. Ale jak mě vůbec mohlo napdnout že by mě Remusova sestra mohla bavit i jinak než v posteli. Mě. Siriuse Blacka. Lamatele dívčích srdcí. Asi má moji pozornost jen proto že mě okázale ignoruje.
"Země volá Tichošlápka"
"Promiň Náměsíčníku" řekl jsem omluvně "co jsi říkal?"
"Ptal jsem se tě jestli máš v plánu se vyspat s mojí sestrou nebo jestli se stal zázrak a Sirius Black, lamatel dívčích srdcí se zamiloval?"
"Já... já...já nevím"
"Tím pádem je to jasné" usmál se Remus "Gratuluji"
"Proč?" nic nechápu, to mu přeskočilo? Proč mi gratuluje?
"Právě jsi se zamiloval" ušklíbl se Remus
"Já?"
"Taky mě to neskutečně udivuje" řekl Remus a evidentně ho velice bavilo sledovat výraz v mém obličeji. "Seznámím vás" řekl a tím mi vyrazil dech
"Cože?"
"Seznámím vás" zopakoval Remus pomalu jako pro postíženého.
"S ní?" protestoval jsem "Vždyť já ani nevím jak se jmenuje?"
"Jmenuje se Vanille" usmál se Remus
"To sedí" šeptnul jsem a posadil se do lavice kam se ke mně po chvíli připojil James
"Co jsi tak zamlklej" pošeptal mi v polovině hodiny.
"Já, no, Náměsíčník mi řekl že jsem se zamiloval?" vysoukal jsem ze sebe šokovaně načež James propukl v přidušený smích.
"Co se to tam vzadu děje vy dva" pištěl profesot Kratiknot "dávejte pozor nebo dostanete školní trest a víte co. Pane Blacku pojďte nám předvést pár jednoduchých zaklínadel"



"Nevím co to se mnou bylo" zuřil jsem
"Jo, to já taky ne, Jak je možné že jsi nedokázal tak primitivní zaklínadlo jako je Accio, Depulso a Incendio, Tichošlápku, vůbec se mu nedivím, že si tě pozval dnes večer do jeho kanceláře na zopakování látky".
Prudce jsem dosedl na lavici u nebelvírského stolu ve velké síni.
"A díky za tip s Evansovou" zazubil se James "Byla docela překvapená že mám o nis starost a myslím že jsem ji trošku obměkčil"
"Dobře Dvanácteráku" usmál jsem se "alespoň jednomu z nás se daří"
"No jenom asi to bude docela hoooodně nudné když tam nebutu s tebou" ušklíbl se James
"Aghrrrrrrr" zavyl jsem "To jsem si vůbec neuvědomil" praštil jsem pěstí do stolu "to bude vopruz"
"Hej to je památný den" zazubil se Remus "dva nerozluční mají trest odděleně"
"A jeden ho nemá vúbec" zubil se James potěšeně
"No jo no jo" řekl jsem a zamyslel se o Vanille. 'Jak to udělat abych se s ním mohl seznámit když mnou tak opovrhuje. A chci ji vůbec jako holku nebo je to jenom další karikatura která mě přitahuje. Remus tvrdí že...'


"Hej Vanil"
"Remusi?" otočila se za jeho hlasem. To není fér, já jsem tady lamač srdcí a na mě se ani nepodívá, ale mu se klidně za hlasem otočí.
"Znáš moje kamarády?" a on jí klidně může představit svoje kamarády....
"Ne" řekla velice jenmým sladkým hlasem a usmála se. Ovanula nás vůně Vanilky. No jasně a na něj se usměje. "Proč tě konečně napadlo mě představit?"
"Já nevím tak jsem si řekl že už jsi velká a nemusím se za tebe stydět" poťouchle se usmál Remus
"Ty jsi se za mě někdy styděl?" řekla zděšeně. Tak on ji může i urazit a stejně s ním pořád baví... počkat... je to jeho sestra. Jasně.
Remus se jenom poťouchle usmál "Tohle je James", ukázal na Jamese "Peter" Peter se trapně zazubil "a Sirius" usmál jsem se na ni a ona jen pozvedla obočí. Tak ta mě teda dokáže pořádně rozproudit krev. Remus se na ni usmál.
"Nebuď na Siriuse taková není zas tak špatný"
"Tss to sotva vím moc dobře jaký je, přestaň s jeho obhajobou Remusi" To mě dorazilo nebyl jsem schopen slova. Otočila se na podpatku a odešla.
"Fíha" ulevil si James "Ta má o tobě teba docela ucelenej názor co?"
Nasupeně jsem odkráčel a ještě jsem slyšel Jamesův udivený hlas "Co jsem řekl?"
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lili Lili | 15. října 2009 v 21:10 | Reagovat

krásný:o)) doufám že brzy bude pokračování

2 Káťa Káťa | 17. října 2009 v 17:59 | Reagovat

začátek mi něco připomíná xD
je to skvělej díl x)

PS: I když odpověď znám, volím Tonxovou xD

3 Linuna (autorka) Linuna (autorka) | 18. října 2009 v 18:15 | Reagovat

[2]: hele mě začátek připomíná rovnou dvě věci :D nevím kterou myslíš :D ta první je náš "rozhovor" na icq a ta druhá je jedna z kapitol té nedopsané povídky s letaXem :D a ne nekopíruju jen hledám inspiraci. Od zmíněné povídky je to natolik odlišné že to může jen vzdáleně připomínat :D

4 Káťa Káťa | 18. října 2009 v 20:57 | Reagovat

[3]: noo... myslím náš "rozhovor" xD , ale ta podobnost s nedopsanou povídkou s letaxem (její jméno zůstane v zájmu všech nezveřejněné xD) je jenom maličká a nikdo neříká, že ji kopíruješ ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama